Jsme nezávislým finančním konzultantem působícím na českém trhu. Naším cílem je finanční spokojenost našich klientů.
Aktuality
Filip Bartoš: Problém není malé škrábnutí, ale velký úraz
23/09/2015
„Lidé se pojišťují především proti malým rizikům. Neuvědomují si ale, že větší úrazy nebo vážná onemocnění jsou mnohem nebezpečnější,“ tvrdí Filip Bartoš, vedoucí úseku externího prodeje AXA v České republice.
Před několika týdny jste se nepříjemně poranil na stavbě. Byl jste pojištěný?
Kovářova kobyla v tomto případě bosa nechodila, takže byl. Mám klasické úrazové i rizikové životní pojištění. Naštěstí nešlo o nic vážného, takže i kdybych pojištění neměl, „přežil“ bych i po finanční stránce. Což je samozřejmě ten lepší případ. Velmi rychle jsem si ale uvědomil, co všechno se může semlít během krátkého okamžiku a jak to může následně poznamenat váš pracovní i nepracovní život. Samozřejmě, že je dobré být pojištěný na drobný úraz jako takový, mnohem důležitější je ale být připravený, že se může přihodit něco, co vás z provozu vyřadí dlouhodobě. Lidé se ale stále pojišťují především proti malým rizikům. Neuvědomují si, že větší úrazy nebo vážná onemocnění jsou mnohem nebezpečnější a bohužel mnohdy i finančně likvidační. Proto neustále upozorňujeme na to, že může přijít opravdu velký úraz či zmíněné vážné onemocnění a je nutné mít taková rizika kryta. Ostatně v zahraničí je to běžné, daleko více lidí je pojištěných proti větším rizikům.
V Česku je tedy podíl krytí menších rizik větší?
Z pohledu předepsaného pojistného majoritu nemá, z pohledu předepsaného pojistného vedou velká rizika, ale početně výrazně vede pojištění malých rizik, obzvláště v denních dávkách.
Jak si mají klienti, kteří o úrazovém pojištění teprve přemýšlejí, ohlídat správné nastavení jednotlivých typů připojištění?
V tomto ohledu bych se spoléhal na poradce. Především ti z velkých společností dobře vědí, na jaká rizika a pojistné částky by měl být klient v jednotlivých rizicích zajištěn. Optimální nastavení se odvíjí od věku, profese klienta, životních potřeb a roli hraje mnoho dalšího, nejde zdaleka jen o výdaje.
Několikrát jste zmínil velké úrazy, co ale například psychické onemocnění? I deprese nebo úzkost můžou člověku znemožnit chodit do práce. Vztahuje se na ně životní pojištění?
Tady se už bavíme o jednom z opravdu velkých rizik – o invaliditě. Pojištění pro případ invalidity jsme do portfolia připojištění sice zařadili teprve loni jako jedni z posledních, na druhou stranu jsme ale přinesli několik unikátních řešení. Jedním z nich je, že u nás žádná psychická onemocnění nenajdete ve výlukách. Pojištění se tedy vztahuje i na ně. A dokonce v rámci všech stupňů invalidity, což je důležité, protože v dnešní době se do prvního stupně, například z důvodu pracovního vyhoření, dostávají i mladí lidé poměrně často.
Říká se, že čeští klienti jsou podpojištění, protože velká část poradců se ve snaze prodat nechá přesvědčit a nastaví pojistnou částku co nejnižší. Ve finále pak ale pojišťovna plní mnohem méně, než klient očekával. Platí to ještě?
To je případ od případu. Buď je poradce profesionál a přesně ví, jaké správně nastavené pojistné částky by měl klient mít, právě s přihlédnutím ke zmiňovaným parametrům, a proto s klientem nediskutuje, zda by měla být pojistná částka o půl milionu nižší a pojistné ve finále o 150 korun levnější. Tento úhel pohledu se ale některým klientům těžko vysvětluje. Takže je samozřejmě řada poradců, kteří se nechají klientem, který chce zaplatit co nejméně, jednoduše ukecat. A bohužel jsou i tací, kteří chtějí pouze prodat, a tak sjednají i pojistku, která ve finále nic neřeší. Takže ano, toto stále platí, stejně tak, jako že cena je vždy úměrná kvalitě a rozsahu.
Kolik procent ze mzdy platí lidé v zahraničí za životní pojištění ve srovnání s Českem?
To záleží na tom, s kým se budeme srovnávat. Pokud vezmeme v úvahu region střední a východní Evropy, pak co se týče počtu sjednaných pojistek, nejsme oproti zahraniční výrazně níž, problém je spíš rozsah krytí. Pokud se budeme srovnávat s Evropou západní, pak je rozdíl dost významný. I když to může znít překvapivě, je penetrace životního/rizikového pojištění v Česku v porovnání se západní Evropou jen kolem 30–35 procent.
Jak často by si měli klienti kontrolovat, jestli je jejich pojistka nastavená opravdu optimálně?
Kontrolovat nastavení pojistné smlouvy je důležité, kdykoliv nastane výrazná životní změna – narodí se třeba dítě nebo naopak děti dospějí a odejdou z domu. V tu chvíli je určitě dobré přehodnotit, jestli je nastavené pojistné krytí dostačující, nebo zbytečně vysoké. Částka by měla být úměrná finančním závazkům a potřebám, které rodina má, a pokud se stane, že jim živitel nebude, například kvůli úrazu, schopen dostát, mělo by pojištění pokrýt právě tyto náklady.
Četl jste někdy celé pojistné podmínky vašich produktů? Například investičního životního pojištění?
Samozřejmě, to je povinnost. Nejen moje, ale i kolegů z obchodu. Musí výborně znát produkt, takže pokaždé, když nějaký produkt upgradujeme nebo se mění podmínky, musí je přelouskat zleva doprava.
Myslíte, že je čtou i klienti?
Ještě před pěti lety bych odpověděl, že 99,9 procenta klientů pojistné podmínky nečte. Teď je ale situace lepší, setkal jsem se s řadou klientů, kteří podmínky opravdu čtou. Někteří z nich se možná už spálili, protože se nechali nalákat na nižší cenu. Možná tomu také pomáhá dokument Souhrnné informace pro klienta, který je vždy součástí návrhu smluv. To jsou můstky, které větší informovanosti opravdu pomáhají. Klientům se nechce číst několikastránkové podmínky, proto jsme jako jedni z prvních nabídli jakýsi „výcuc“ ke všem produktům, který obsahuje ty nejdůležitější informace o produktu ve srozumitelné podobě.
Osobně si myslím, že není potřeba číst několikastránkové podmínky, ale projít si jen nejdůležitější pasáže. Dokázal byste říct, jaké to jsou?
Určitě není nutní číst podmínky celé, protože jen malá část klientů má sjednaná všechna rizika. Rozhodně by ale neměli vynechat pasáže týkající se právě těch rizik, která si sjednali. Pojistné podmínky jsou tak obsáhlé především proto, že minimálně polovinu tvoří oceňovací tabulky. Pokud se klient bude věnovat pouze těm rizikům, na která se jeho pojištění opravdu vztahuje, zabere mu to zhruba deset minut.
Z vlastní zkušenosti vím, že sjednání životního pojištění s sebou nese také řadu zdravotních prohlídek od krevních rozborů až po test na HIV. Jsou takové zdravotní prohlídky opravdu nutné?
Ano, pojišťovna má právo si klienta po zdravotní stránce prověřit. Ve chvíli, kdy přijmeme klienta a pojistíme ho, tím také potvrzujeme, že v budoucnu budeme plnit. Proto potřebujeme přesné informace o jeho historické anamnéze i aktuálním zdravotním stavu. Je to velmi podobný proces jako například při žádosti o hypoteční úvěr, banka také vyhodnocuje bonitu klienta, pravdivost sdělených údajů a podobně.
Je také potřeba zmínit, že rozsah zkoumání zdravotního stavu je úměrný výši pojistné částky, na kterou by klient rád uzavřel smlouvu.
Vymýšlejí si klienti při vyplňování zdravotního dotazníku?
Ano, setkáváme se s tím. Právě proto požadujeme výsledky zdravotních prohlídek a testů, někdy i velice specifických. Chápu, že z pohledu klienta to může být zatěžující. Z našeho pohledu jde ovšem o vyloučení budoucích dohadů a nespokojenosti samotného klienta. Protože mnohdy ani sami klienti před vstupem do pojištění o svém zdravotním stavu nevědí, takže občas vlastně neúmyslně něco zatajují. V případě pojistné události by pak mohl klient dostat méně peněz. Svým způsobem tedy tato opatření chrání i samotné klienty.
Proč se příspěvek zaměstnavatele a daňový odpočet netýká i jiných rizik, než jen smrti?
Z pohledu zaměstnance je pojistné jako pojistné, ale je potřeba se ohlédnout do doby, kdy byly uzákoněny daňové odpočty. Stát umožnil daňový odpočet jak pro zaměstnavatele, tak fyzické osoby, protože historie ukázala, že životní pojištění je jeden ze způsobů tvorby rezerv na stáří. Takže pokud by došlo ke spotřebovávání příspěvku na jednotlivá rizika, tak se původní záměr – investiční pojištění jako zajištění na stáří, míjí účinkem.
Není to přežitek? Stále častěji se mluví o tom, že pojištění by mělo především krýt rizika, kombinace investiční a rizikové složky se opouští. Pokud se mi jako živiteli rodiny něco stane a nebudu schopen ji nadále finančně zabezpečovat, část starostí také přejde na stát.
Názor, že životní pojištění by mělo krýt především rizika, jednoznačně sdílíme. Ale úleva existuje v podstatě pouze u životního pojištění a nebylo by už trochu moc chtít po státu úlevy i na jednotlivá rizika? Měli bychom to brát jako výsadu, kterou má životní pojištění a myslím, že by to tak mělo zůstat. Od letošního roku jsou zrušené průběžné odkupy, které neměly logiku, protože potíraly původní smysl – právě tvorbu finančních rezerv a tedy zajištění na stáří. Kdyby se výhody vztahovaly i na jednotlivá rizika, bylo by to stejně nelogické.
Zdroj: http://www.penize.cz/zivotni-pojisteni/301733-filip-bartos-problem-neni-male-skrabnuti-ale-velky-uraz